Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak to všechno bylo...

16. 4. 2008

Takže, jak to u nás začalo jste si už přečetli ve starším článku "Jak jsem k choďákovi přišla", který vznikl z popudu redakční rady časopisu klubu. Ačkoli jsme vůbec neplánovali v rodině nějaké další výstavní a podobné aktivity s Issy, chtěla jsem zkusit jednu výstavu, abych zjistila jak na tom jsme. Bez zkušeností jen tak na blint jsme se v říjnu roku 2006 rozjeli do Litomyšle na klubovou výstavu. Učila jsem Issy hlavně ukazovat zuby a i když jsem si něco o vystavování přečetla, moc mi to platné nebylo. Chodily jsme sice chvíli na cvičák, ale ten moc nefungoval, takže děj se vůle boží. Nakonec jsme to nějak odběhaly, zuby jsme ukázaly a Issy se vystavila sama pěkně. Bylo to ve třídě mladých a pan rozhodčí Řehánek nám udělil známku V2. To bylo pro mě velké překvapení, protože jsme to nečekaly a první s CAJCem byla Berry(Orchidea Lucato Gold) s Maruškou. No a to mně patřičně nakoplo a  začala jsem přemýšlet, že by možná stálo za to Issy uchovnit. Jenže jsem taky zjistila, že nejsem žádný exibouš a že vystupování na veřejnosti mě vůbec, ale vůbec nedělá dobře. No, co bych neudělala pro psinu, že. Řekla jsem si, překonáš to, budeš bojovat.

Pak přišla pěkná sprcha. Když si na cvičáku psiska hrála, Issouše začali honit tři mladí NO(v té době jí byl necelý rok). Než je stačili majitelé odvolat, nahnali ji na plot a tam na ni jeden skočil, jak to nejspíš neubrzdil. Jsme ji prohlédli a vedoucí řekl, že je to jen pohmožděné, že to bude chtít pár dní klidu a že to bude dobrý. Jenže nebylo. Veterinář nás nechal na lécích 14dní a pak nás poslal  na rentgen a vyšetření jinam. Diagnóza utržený kolenní vaz a následovala operace. Pro mně další zkušenost, kterou bych radši neměla. Udržet tu naši hyperaktivku alespoň tu nejnutnější dobu v klidu, bylo téměř nemožné. Nakonec vše dobře dopadlo a Issy běhá zase jako srnka, ale už si dávám dost pozor na ostatní psy i majitele. Nicméně nás to na čas vyřadilo z výcviku a spoustu jsme zameškaly.

Protože u nás opravdu cvičák nějak nefungoval, měnilo se vedení...(sice to chvíli vypadalo slibně, ale nakonec to dotyčný vzdal), tak jsme se na přelomu dubna a května 2007 zúčastnily prodlouženého klubového výcvikového víkendu ve Zbraslavi . Moc se nám to líbilo a zjistila jsem aspoň chyby, které dělám a časem je na sobě nevidím. Seznámily jsme se se spoustou báječných lidiček a dalšími psími kamarády.

No pak jsme zkusily ještě  klubovou výstavu v Jeseníku a bonitaci. Konkurence byla veliká. Všichni natěšení po zimě, ve třídě mladých bylo narváno. To bylo něco na nás, čekání dlouhé, slunko se střídalo s deštěm. Obě jsme byly pěkně rozhozené, takže výsledek odpovídal - hodnocení paní Holmerové VD.  Ještě jsme nastoupily s chovatelskou skupinou Daraskárů a byly jsme rády, že to máme z krku. Druhý den jsme úspěšně prošly bonitací a po procházce a hrátkách se strejdou Chamurayem šupajdili domů.

O prázdninách jsme se šly kouknout na psí školu K9 v Brně, kam zatím stále dojíždíme, cvičák u nás jsem už vzdala.

V září 2007 jsme se zúčastnily klubové výstavy v Mostkovicích, abychom si trošku napravily reputaci. V mezitřídě Issabo dostala od rozhodčího pana Kukly hodnocení V3. Byla jsem ráda, že jsme dokázaly, že na V máme. Nicméně výstavy prostě nemusím. Ale co máme Issy, řádně jsem se nakazila chodským virem(jak s oblibou někteří majitelé choďáků říkají). Už delší dobu jsem byla rozhodnuta, že budeme chovat, takže jsem zažádala o přiznání  mezinárodně uznané chovatelské stanice a vyšel nám název CHS Acacia Hill.

V listopadu se konal neoficiální trénink v pasení v Budišově u pí. Kynclové. Chtěla jsem konečně vidět, jak to má vypadat, zkusit si to, a tak jsme se tam vypravili. Byla tam spousta borderkolií, dva belgický ovčáci, jeden zlatý retrívr, dva welsch corgi pambruk a dva chodští psi - Darri Stamo-Bud s Luckou a Issabo Daraskár s mojí maličkostí.Všichni si mohli vyzkoušet balancování kolem oveček v ohradě a pokročilejší nám ukázali vyhánění, pohyb po pastvině a zase zahánění ovcí zpět do ohrady. Naši akční choďáci měli pro jistotu náhubky, Issy se ovcí nebála a nedělala při obíhání takový rámus jako zkušenější Darri, ale na každý pád by to chtělo stádečko ovcí a pravidelný trénink. Akce myslím byla vydařená a lidi i psiska spokojený.

Na počátku roku 2008 jsem se z důvodu podpory národního plemene nechala zblbnout a přihlásila Issabo na únorovou MVP v Brně. Chtěla jsem okouknout ostatní psy a setkat se s milými lidmi. Ale ouha, opět spousta lidí.....dlouhé čekání...., šedivá hala..... Issy rozhozená tak, že se rozhodla, že prostě pořádně běhat nebude, zuby ukázala sice vzorně a  postoj dobrý, takže z toho nakonec bylo ve třídě otevřené hodnocení VD - rozhodčí pan Dostál. Tak máme další zkušenost a teď vím, že haly prostě nemusíme. Issy je dost citlivka, zlatá klubovka venku na trávě.

Zatím stále chodíme cvičit na K9 a plánujeme štěňátka.